piatok 19. novembra 2010

Leon Bloy: z knihy Rytierka smrti


Řekl jsem to již výše: nevěřím ve svatost Márie Antoinetty. Nedostáva se velikých rysův a nezjevuje se nadpřirozeno.

Přece však zbývá toto, co vypravuje Montjoie. V samé Conciergerii se podařilo odvážnému baronovi de Batzovi, že již již by ji byl osvobodil. Ale bylo třeba zabiti ty dva četníky. Zamítla, ač možno říci, že nikdy právo zákonité obrany nebylo vyjádřeno zřejměji, světelněji.

21. ledna se v ní naposledy vzbouřila krev, když se rozkrikla na biřice guillotinní, odvlékajícií Ludvíka XVI.: "Jste všichni zločincové!"

Když ji urvali syna, bránila ho jako lvice, jíž byla, nastavujíc se všem ranám. Bylo třeba, aby jí pohrozili, že ubohé dítko zabijí.

Od této chvíle vše u ní povolilo, všecko její odporování pohaslo a zaniklo v nesmírném mlčenlivém zármutku v kterém posléze vzchází odpuštění, doporučované Naším Pánem Ježíšem Kristem, jako bledé slunce nad mořem, na druhý den po bouři, jež byla vše zničila.

V den, kdy odcházela z Templu, zapomenuvší se shýbnouti, uhodila se do hlavy ve věžní brance. Tázali se jí, neublížila-li si. "Oh, neublížila, pravila, nyní mi již nem
ůže nic ublížiti."
Již si neposteskla, zcela se ponížila před tajemnou Spravedlivostí svého Boha a pohroužila se tiše v muka.

Co se dálo mezi touto sekvestrovanou duší a Utešitelem otrok
ův a pokořených královen, jež ho volají na obou kolenou?

De Maistre pravil, že bylo možná v srdci umírajícího Ludvíka XVI. jaké také přijímaní muk, mohoucí zachrániti Francii. Jak mnohem oprávněneji by to bylo lze říci o Královně, o té koruny zbavené Veronice, která by neměla ani šátku na osušení obličeje svého Mistra, kdyby byl přešel její vězením, - ale která by ho byla mohla občerstviti největšími slzami, jaké byly vyplakány od Marie Magdaleny, a která by se prostřela na přísné dlaždice, by mu poskytla celým svým tělem královského koberce!

"Nemáte dosti odvahy?", tázali se jí jednoho dne ke konci této nekonečné agonie. "Nikdy mi ji nechybí", pravila. Snad by jí byla neměla dosti před několika lety, když byla teprve u svého prvotního meče. Když sedm nož
ů bylo dobře zabdonuto, k nevytržení, ucítila se načisto silnou, a byl čas, aby bedlivý výpravčí duší, Fouquier-Tinville, označil ji, by se dostavila na jeho jatky.

podľa: Léon Bloy: Rytířka smrti., Dobré dílo : Stará ríše 1917, preložil: Oto Albert Tichý

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára