sobota 31. decembra 2011

Biskup Williamson, FSSPX: Katolicizmus ako štátne náboženstvo


V nasledujúcich dvoch textoch sa biskup Williamson vyjadruje ku katolicizmu ako štátnemu náboženstvu, teda k správnemu riešeniu, ktoré je dnes zaznávané v dôsledku kolaborácie s absurdnými liberálnymi predstavami o sekulárnom štáte stojacom nad ideovými (či už náboženskými, alebo filozofickými) vplyvmi jednotlivých jeho obyvateľov. Naopak predstava kontrarevolúcie spočíva v reálnom pohľade na realitu, v ktorej je potreba štátu konať v súlade s určitým morálnym poriadkom, ktorý najlepšie sprostredkúva pravá viera prejavujúca sa v prostredí skutočnosti (i keď poznačenej dedičným hriechom) v spojení oltáru a trónu, najlepšie zabezpečujúcom ochranu a vymáhanie noriem prirodzeného zákona ako nutnej podmienky spravodlivej spoločnosti v rámci limitov pozemského štátu definovaného Sv. Augustínom. K tejto téme teda o štátnom náboženstve hovorí biskup Williamson nasledovne vo svojich dvoch "eleison" komentároch 228 a 230.

Texty vrátane českého prekladu sú prebraté z fóra TRADITIO

Státní náboženství? I.

Jakou roli by měl Stát hrát ochraně a šíření katolického náboženství? Každý katolík, který ví, že katolictví je jediným pravým náboženstvím jediného pravého Boha může jedině odpovědět, že stát, který je také Božím stvořením, je vázán sloužit Jeho pravému náboženství co nejlépe. Na druhou stranu kterýkoliv liberál, který věří, že stát je nekompetentní k tomu, aby řekl, které náboženství je pravé, protože např. náboženství je osobní záležitost, by odpověděl, že stát musí chránit právo všech občanů praktikovat to náboženství, které si vyberou, nebo vůbec žádné. Podívejme se na katolické argumenty.

Člověk pochází od Boha. Jeho přirozenost pochází od Boha. Člověk je svou přirozeností společenský, takže jeho společenskost pochází od Boha. Ale celému člověku, nejen jeho části, náleží vzdávat Bohu úctu. Tedy i jeho společenskosti náleží uctívat Boha. Ale mezi všemožnými druhy úcty, které si nutně protiřečí (jinak by nebyly odlišné), jsou možná všechny více či méně falešné, ale jistě jen jedna může být plně pravá. Tedy je-li taková úcta, plně pravdivá a jako taková poznatelná, je to úcta, kterou každý Stát jakožto Stát dluží Bohu. Ale katolictví je tou úctou. Proto každému státu jakožto státu náleží Bohu vzdávat úctu., dokonce i dnešní Anglii, Izraeli a Saúdské Arábii!

Ale zásadní částí úcty je vykonat Bohu tu službu, které je člověk schopen. Jaké služby je schopen Stát? Veliké! Tím, že je člověk přirozeností společenský, má jeho společnost veliký vliv na to, jak cítí, jak myslí a věří. A Státní zákony mají rozhodující vliv na formování občanské společnosti. Například legalizují-li se potraty či pornografie, mnoho občanů dospěje k názoru, že na nich je špatného jen málo nebo nic. Proto má každý stát v principu povinnost svými zákony chránit a podporovat katolickou víru a morálku.

Takový je jasný princip. Ale neznamená tento princip, že každý nekatolík by měl být zadržen policií a upálen na hranici? Zjevně ne, protože cílem ctění Boha a služby Bohu je vzdát mu slávu a zachránit duše. Ale neuvážená akce ze strany státu by měla opačný účinek, jmenovitě diskreditaci katolictví a odcizení duší. Proto Církev učí, že každý katolický stát má právo se v praxi zdržet zásahu proti nepravému náboženství, kdyby zásah způsobil větší zlo nebo zamezil většímu dobru. Ale povinnost každého státu v principu chránit katolickou víru a morálku zůstává nedotčena.

Znamená to vnucovat občanům katolictví? Vůbec ne, protože katolická víra není něco, co by se dalo vnutit -- "Nikdo nevěří proti své vůli" (sv. Augustin). Ale znamená to, že v katolickém státě, kde by taková akce nebyla nebo neměla být kontraproduktivní, by mělo být zakázáno veřejné praktikování jiných náboženství než katolicismu. Tento logický závěr byl popřen Druhým Vatikánským koncilem, protože Druhý vatikánský koncil byl liberální. Byl ale obecnou praxí v katolických Státech před koncilem a pomohl mnoha duším ke spáse.

Kyrie eleison.


Státní náboženství? II.

Podle náboženství liberalismu -- nelze dost zdůraznit, že liberalismus slouží jako náhradní náboženství -- je naprostou herezí prohlašovat, že každý stát na zemi má podporovat a chránit katolické náboženství. Ale existuje-li Bůh, je-li Ježíš Kristus Bohem, je-li každá přirozená společnost lidských bytostí jako je stát, Božím stvořením, a založil-li Ježíš Kristus katolickou Církev jako jeden jediný prostředek k záchraně lidí z věčného pekelného ohně, pak, nechce-li Stát být nepřítelem lidstva, je zavázán podporovat a chránit katolickou Církev. Ale proti tomuto závěru existují námitky. Podívejme se na tři nejčastější: --

První námitka: Náš Pán sám řekl Pilátu Pontskému (Jan XVIII, 36), že jeho království není z tohoto světa. Ale Stát je z tohoto světa. Proto Stát nemá mít nic společného s Jeho Královstvím či Jeho Církví.

Řešení: Náš Pán Pilátovi řekl, že Jeho Království a Stát jsou odlišné, ale neříkal, že by měly být odděleny. Lidská duše je odlišná od těla, ale jejich oddělení znamená smrt člověka. Rodiče jsou odlišní od dětí, ale oddělovat je (jak to různé agentury dnes mají tendenci dělat) znamená smrt rodiny. Církev a Stát jsou od sebe odlišné jako je pozemský život odlišný od věčného, ale oddělovat je znamená vykopat mezi nimi propast a značně zvýšit počet těch občanů, kteří spadnou do Pekla.

Druhá námitka: Katolické náboženství je pravdivé. Ale pravdu můžeme ponechat, aby si sama našla cestu. Proto katolické náboženství nepotřebuje na pomoc donucovací moc státu, jako například potlačení veřejného praktikování všech ostatních náboženství.

Řešení: Sama o sobě je pravda skutečně mocná a zvítězí, jak říkali Římané, ale mezi námi lidmi nezvítězí kvůli prvotnímu hříchu snadno. Kdyby nebyli všichni lidé (vyjma našeho Pána a naší Paní) od Pádu už navždy postiženi čtyřmi ranami nevědomosti, zloby, slabosti a neukázněnosti, vítězící pravdě by v cestě překáželo mnohem méně a Thomas Jefferson by možná měl pravdu, když říkal, že pravdu stačí vystavit na tržišti, aby zvítězila. Ale katolíci vědí, co Církev učí, tedy že člověka dokonce i po křtu táhne dolů prvotní hřích, takže aby nalezl pravdu, bez které nemůže spasit svou duši, potřebuje veškerou rozumnou pomoc od státu. Ona rozumná pomoc od státu vylučuje, aby Stát se snažil někoho nutit být katolíkem, ale zahrnuje to, že Stát vyloučí nebezpečné anti-pravdy z Jeffersonova tržiště.

Třetí námitka: Velká moc může být značně zneužita. Spojení Církve a Státu je pro oba velmi mocné. Proto může napáchat velké škody -- jen se podívejte, jak se koncilní Církev a sekulární Nový světový řád vzájemně posilují.

Řešení: Zneužití nemůže bránit užívání, jak říkali Římané. Neměl nám náš Pán dávat Eucharistii na základě toho, že může být těžce zneužita? Koncilní Církev ve spojení s liberálním Státem je mocné zneužití spojení Církve a Státu, ale dokazuje špatnost liberalismu, ne špatnost spojení katolického Státu s katolickou Církví.

Kyrie eleison.

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára