piatok, 14. októbra 2011

Gnostický blábol

„Plné společenství“ a další vesmírné souvislosti

Christopher A. Ferrara

2. září 2011

Arcibiskup Rembert Weakland: Nechvalně proslulý odpůrce církevní nauky, který je podezřelý z hereze
a přiznal se k homosexualitě, se těší „plnému společenství“ s Církví.

Jednou z výhod toho, že jste redaktorem v The Remnant je velká terapeutická hodnota fóra, na němž si můžete ventilovat svou katolickou frustraci z převládajícího zmatení doby, kterou Italové nazývají il dopoconcilio – doby po Druhém vatikánském koncilu. Kdoví, kolika vážným zdravotním následkům jsem předešel, když jsem na těchto webových stránkách odložil břímě úzkosti z toho, co je v době dopoconcilio hloupého. Je opět čas se vybít.

Když mluvíme o hlouposti, šéfproducent RealCatholicTV.com právě uveřejnil toto „oficiální stanovisko“ ohledně Bratrstva sv. Pia X.: „FSSPX není v plném společenství s Církví, ale Církev jej zve ke znovuobjevení této stezky.“

Ach ano, oné tajemné stále unikající „stezky“ k duchovnímu cíli, kterým je „plné společenství“. Zdá se to naznačovat jakousi novokatolickou analogii k osmidílné stezce buddhismu, která by, kdyby ji jen FSSPX „znovuobjevilo“, dovedla všechny jeho příznivce k vysokému stupni osvícení dosažitelného jinak pouze skrze radostné zřeknutí se nepostižitelného učení Druhého vatikánského koncilu – koncilu stejného, přesto odlišného, od všech ostatních koncilů; neotřelého a přesto tradičního; nového a přesto starého; pastoračního a přesto dogmatického, který znamenal otevření čaker pro energie současného světa; byl „událostí“, jejíž smysl lze jen tušit, ale nikdy vyjádřit přesně podle „správné interpretace“, která se jistě kdesi skrývá, ale musí být teprve nalezena. Pozorně poslouchej, luční koníku, a uslyšíš koncil v jemném vánku vanoucím v topolech římských vršků. Je to zvuk potlesku jedné ruky.

Nemáme už prostě a jednoduše dost tohoto gnostického blábolu? Zamysleme se spolu rozumně. Udělejme to, co tradicionalisté dělají stále: postavme se za pomoci několika jasných tvrzení proti mlžení a intelektuální nepoctivosti. Použijme zdravý rozum, jak to kdysi nazývali jezuité, když ještě používali zdravý rozum. Kdysi, kdy Církev používala zdravý rozum. Tak tedy několik jasných tvrzení. Tucet, abych to řekl přesně:

První: Díky papeži Benediktovi čtyři biskupové FSSPX již nejsou pod trestem exkomunikace, pokud pod ním vůbec kdy byli.

Druhé: Kněží a věřící FSSPX především nebyli nikdy exkomunikováni, proto papež Benedikt XVI. nemá potřebu z nich snímat jakoukoliv exkomunikaci.

Třetí: Ten, kdo není z Církve exkomunikován, může přijímat všechny svátosti Církve, včetně Svatého přijímání, a nikdo ve Vatikánu, a tím méně papež, pokud jde o FSSPX nic jiného netvrdil.

Čtvrté: Ani biskupové FSSPX, ani jeho kněží, ani řeholníci, ani jeho laičtí věřící nejsou obviněni z hereze, což by znamenalo zatvrzelé pochybování o článku božské a katolické víry nebo jeho odmítání.

Páté: Ten, kdo je a) pokřtěn v Církvi, b) není exkomunikovaný, c) je ve stavu přijímat všechny svátosti a d) není heretikem, je – a to mám od spolehlivé autority – katolíkem.

Šesté: Katolíci jsou ve společenství s katolickou Církví.

Sedmé: Neexistuje žádný „částečný“ katolík a proto neexistuje žádný pravý katolík v „částečném společenství“ s Církví.

Osmé: Členové FSSPX jsou praví katolíci.

Deváté: Nikdo ve Vatikánu nikdy netvrdil, že členové a příznivci FSSPX nejsou pravými katolíky, naopak mnozí vatikánští preláti a sám papež prohlásili, že jsou pravými katolíky, jejichž organizace je v kanonicky neregulérní situaci (což by se dalo dát do pořádku příslušným dekretem).

Desáté: Členové FSSPX nejsou nekatolíky.

Jedenácté: Dle principu bezrozpornosti nemohou být duchovní a laici FSSPX zároveň katolíky i nekatolíky.

Dvanácté: Mluvíme-li objektivně (subjektivní dispozice konkrétních jednotlivců jsou mimo dosah našeho chápání), pak dle principu o vyloučení třetího je tvrzení „FSSPX jsou katolíci“ buď pravdivé, nebo nepravdivé.

Závěr: Tvrzení, že katolíci z FSSPX nejsou v „plném společenství“ s katolickou Církví, jejímiž členy nepochybně jsou, je nesmysl. Stejně jako je nesmyslná představa, že Mahony a Gumbleton (kontroverzní americký kardinál resp. biskup – pozn. překl.) jsou v „plném společenství“ s Církví, ale biskupové FSSPX nikoliv, nebo že zástupy katolíků naprosto stejně nepravověrných, jako jsou nejliberálnější protestanti, jsou v „plném společenství“, ale nikoliv laici kolem FSSPX, kteří přijímají naprosto všechna závazná učení Magisteria ve věcech víry a mravů.

Případ FSSPX názorně ukazuje, jak rozporuplný koncilní novotvar „plné společenství“ a jeho opak „neúplné společenství“ působí ohromnou škodu Církvi. Nekatolíci jsou nyní vítáni a oslavováni na ekumenických setkáních a nejsou již vnímáni jako heretici nebo schizmatici, protože se soudí, že mají jakési mlhavé „neúplné společenství“ s Církví, zatímco souběžně s tím jsou katoličtí tradicionalisté odsuzováni a ostrakizováni, protože jim chybí mlhavé „plné společenství“ – jsou odsuzováni a ostrakizováni těmi stejnými kritiky, kteří vychvalují „neúplné společenství“ ohromného množství opravdových heretiků a schizmatiků, kteří odmítají prakticky vše, co Církev učí.

Výsměch je jedinou odpovídající reakcí těm, kdo dále žvaní o nedostatku „plného společenství“ katolíků, kteří si udržují víru uprostřed toho, co poslední papež po čtvrt století oslavování „velké obnovy“, která nikdy nenastala, nakonec oplakával jako „tichou apostazi“ kdysi křesťanské Evropy. Přesto stejný papež – papež, jehož vzrušení příznivci populárním pokřikem žádali jeho okamžité svatořečení – veřejně oznámil exkomunikaci čtyř tradicionalistických biskupů, kteří zasvětili svůj život tomu, aby zvrátili onu apostazi, které tento papež předsedal. Tentýž papež hýčkal a chránil Marciala Maciela Degollada (kněze usvědčeného z pedofilie, který udržoval vtah s nejméně dvěma ženami, měl až 6 dětí, byl obviněn ze zneužívání drog atd. – pozn. překl.) a odmítal slyšet cokoliv proti němu, navzdory množství důkazů, že tento špatný zakladatel „Kristových legionářů“ spáchal mnoho příšerných zločinů. Tentýž papež neučinil nic nebo jen málo, aby se vypořádal s bující homosexualitou mezi kněžími a s masivním zhroucením víry a kázně v Církvi, přičemž ale zval kdekoho od animistů přes zoroastriány, aby praktikovali své pohanské rituály přímo v místnostech kláštera sv. Františka v Assisi. Tentýž papež nám dal „ministrantky“ a uprostřed církevního zmatku navštěvoval rockové koncerty, zatímco biskupové FSSPX museli po desetiletí snášet stigma právně pochybné „exkomunikace“, kterou následující papež jednoduše jiným právním výnosem zvrátil. Tentýž papež políbil korán, zatímco dovolil, aby se Písmo svaté zcenzurovalo s užitím velkého množství modernistických a „genderově neutrálních“ špatných překladů.

Mimochodem, pokud jde o pohoršení kvůli líbání koránu, jeden novokatolický komentátor, který neochotně došel k závěru, že se nedá popřít, že, papež korán políbil, tvrdil, že „tím, že tímto způsobem prokázal úctu, podpořil světový mír a mezináboženskou jednotu“. Náhodou souhlasím s tímto komentátorem v tom, že toto gesto mohlo být spontánní, ale papež se jej nikdy neodřekl, dokonce ani poté, co chaldejský patriarcha Raphael Bidawid papeže veřejně chválil za to, že „políbil korán na znamení úcty“.

Církev byla obrácena vzhůru nohama ve jménu ekumenického koncilu, o jehož „pravdivé interpretaci“ se po více než půl století po jeho skončení stále debatuje. Sám Vatikán nepozval nikoho jiného než teologické odborníky FSSPX, a pouze je, k sérii jednání, kde s vatikánskými odborníky diskutovali tuto „pravou interpretaci“, která samozřejmě nemůže být odvislá od FSSPX. Žádná formulace vyjádřená pouhými slovy by nikdy nedokázala postihnout podstatu „skutečného koncilu“.

Mezitím katoličtí duchovní pokračují ve svém marném pokoncilním „dialogu“ s morálně zkrachovalým protestantským duchovenstvem, s trvale rozhořčenými liberálními rabíny a zuřivě fundamentalistickými imámy. Celý západní svět podléhá tiché apostazi. Islám, jenž už nemusí čelit odporu ze strany duchovních patologicky oddaných míru, kteří se s ním jen chtějí přátelit, všude povstává, aniž by mu cokoliv bránilo. Nejrychleji roste ve Francii, jejíž vláda zmrzačená svým vlastním rigidním laicismem, se pokouší o směšná světská protiopatření, jako je zákaz nošení burky na základě toho, že burky představují nezákonné zakrývání identity. Vláda zároveň neúnavně odbourává to, co ještě zbylo z mravního řádu v kdysi nejkatoličtějším z národů.

Přesto uprostřed apostaze naší civilizace a ohromného církevního kolapsu způsobeného domnělými „pověřeními“ Druhého vatikánského koncilu, je jedinými katolíky obviňovanými, že jim chybí „plné společenství“, skupina tradicionalistů, kteří nejenže se na kolapsu nijak nepodíleli, ale naopak mu vytrvale vzdorovali. Na druhou stranu ničitelé jsou údajně v „plném společenství“ s tou samou Církví, kterou zničili.

Dejme zástupům z „plného společenství“, co si zaslouží za své směšné hanobení věrných katolíků: řečnickou obdobu hození krémového dortu do obličeje, což je klasický americký způsob, jak srazit hřebínek nadutcům a pokrytcům. Vážně. Už bylo dost toho nesmyslu.

Tak, teď se cítím líp. Díky, pane šéfredaktor.